Bez Husa by to nebylo – I

Kdybych měl začít s tím, co pro mě bylo určující v souvislosti s Husem, pak to, že ho můj otec měl rád. S Husem jsem tak vlastně vyrůstal. Měl jsem štěstí, že vlastně dost brzy se Hus stal součástí našeho dětství. Navíc byl před farou v Opatově Husův kámen, který hmatatelně podpíral úctu generace mých rodičů k našemu reformátorovi.

Ale kvůli vzpomínkám to nepíši, i když je správné je vytahovat na světlo, zvlášť když tento rok mají moji rodiče kulatá výročí. Když ani jeden z nich už nežije, tak si je zpřítomňuji i touto cestou.

Letos však Hus ožívá díky výročí upálení v Kostnici. Když jsme se rozhodovali o tom, jak má být s Husem nakládáno v souvislosti s tímto výročím, padla i poznámka – „Husa by mělo být všude plno“. Je pravda, že tak to zcela není, ale přece jen hovor se k němu stačí častěji než dříve. A od toho se odvíjí to, co by v mém životě nenastalo, kdybych nebyl v centru příprav Husovských slavností.

roma_1To první byla návštěva Vatikánu a audience u papeže Františka. Stalo se to ve dnech 15. a 16. června 2015, součástí byla i bohoslužba smíření v římské koleji Nepomucenum. Popisovat se dá z té cesty mnoho. Setkání s papežem bylo pochopitelně nejzajímavější. Uvědomil jsem si, na základě toho, co říkal, jak se choval a jakou atmosféru kolem sebe šířil, že jeho postoje jsou věrohodné a autentické. To, že zvolil jako dárek jeho pojednání Evangelii gaudium (Radost evangelia), tak nepokrytě naznačil, v čem je blízký evangelíkovi. Jednoduše v tom, že se odráží od evangelia Kristova, staví je za základ křesťanské existence, čímž připomíná něco, co už dávní evangeličtí předkové považovali za určující pro život a jednání Kristovského společenství. Proto při setkání s ním za své brzy vzala škrobenostroma_2 a formálnost nějakého oficiálně-diplomatického setkání a stala se takovým korektním a důvěryhodným setkáním lidí vázaných láskou Kristovou. Jediným malým šrámem bylo to, že získat z fotky z audience lze jen velice draho od oficiálních fotografů Osservatore Romano. Vlastní dokumentace není povolena. Všechny fotografie lze shlédnout na www.photovat.com, kde lze vyhledat v červnu složku: DELEGAZIONE REPUBBLICA CECA 600° ANNIVERSARIO DELLA MORTE DI JAN HUS. Nebo si je za draho koupit, tyto dvě patří k těm zakoupeným a publikovatelným.

Proslov papeže již byl zveřejněn na více stránkách, např. tady. O Husovi se v textu nemluví příliš dlouze, ovšem sdělení je jednoznačné, týká se toho, jak s Husem pracujeme dnes a co je z něho pro nás aktuální. Ze slov se dá vyčíst i jistý posun k našim církvím, protože byl vysloven smysl setkání: „abychom obnovili a prohloubili vztahy mezi našimi společenstvími.“ Východiskem pro to je „sdílené vyznání víry v Boha Otce, Syna a Ducha svatého, v němž jsme byli pokřtěni,“ což „násroma_3 spojuje vazbou skutečného bratrství.“ I takové věrohodné a viditelné společenství, stojící na gruntu víry „způsobí, že tato zvěst bude věrohodnější“, tj. zvěst evangelia. Z toho pak vyplývá schopnost budovat i zachovávat pokoj a mír, jako uskutečňování Kristova zájmu a vůle. Viditelně papeže potěšilo, když jsem mu říkal, že také v Čechách jsme již postoupili tak daleko, že se sice stále ještě učíme vzájemně a pokojně spolu žít, ale dokážeme otevírat i otázky, které nejsou všemi stranami stejně nahlížené.

Nicméně po návratu domů, po tomto zážitku a zážitku bohoslužby smíření, kde jsme vyznali svá mnohá provinění, jsem se zase vnořil do zdejších poměrů, kde žijí debaty o obnovení Mariánského sloupu. Při debatě jeden z vcelku známých komentátorů pootevřel dveře argumentu, kterého se hned někteří anonymové chopili. Že zkrátka, koho je u nás víc? Tak ať si ti malí a bezvýznamní moc nenárokují! A byl jsem doma a bylo po smíření!

roma_4Proto musím doplnit své sdělení papeži – milý bratře, aby evangelium neslo radost do všech duší a vztahů, mezi Kristův lid především, bude ještě třeba pěkných pár exhortací z vaší strany a pěkné dávky pokory, sebekritiky, a především vlivu evangelia na všechny bez ohledu na počty, bohatství, moc a vliv, abychom se výrazněji posunuli k věrohodnosti nesení evangelia, zvěsti o spáse v Kristu pro všechny.
Hus mě tak vlastně umožnil, abych se dostal, kam by se běžně nedostal a pak, abych si považoval toho, že tím, že už se neupaluje, může dojít k tomu, co čekal Hus, že při disputaci o Pravdě v Kristu nahlédneme pravdu pro svůj život. Jenom jsme zvědav, jak velká síla bude proti, především těch, kdo třímají evangelium v ruce. Díky mj. Husovu příběhu nemusíme propadat panice, když něco chce více času, než si myslíme a zárodky nových posunů mají v cestě ještě řadu překážek.

Fotografie: Osservatore Romano (2), Gerhard F.Reinighasu (2)

Napsat komentář