Bez Husa by to nebylo – II

Husovi bylo srdečně jedno, zač byl brán, jestli za kacíře, nebo svatého, předreformátora nebo reformátora, revolucionáře nebo socialistu, nacionalistu nebo jazykovědce. Kategorizaci dělal každý, kdo se s ním nějak potřeboval vyrovnávat. A když se tak začalo dít, tak on už si užíval nebeského společenství, které – jak si myslím – mu poskytlo něco úplně jiného než starost o to, zač jej lidé mají.

constanz_5Přesto však některé škatulkování se moc nepovedlo. Teď nemyslím to účelové, manipulovatelné, jak s ním zacházeli naši předcházející vladaři. Spíše myslím na utřídění na oblaku svědků, jak jej tvořil okolní svět. V něm se na dlouhá léta udomácnil názor, že Hus je jenom jakýsi předjezdec, constanz_6že pořádná reformační Tour začíná až Kalvínem a Lutherem. Spousta všelijakých oslavných vizualizací a artefaktů to právě tak zpodobňují, například i známé sousoší reformátorů ve Wormsu, kterému Luther vévodí a ostatní mu tvoří jakési podnoží. Hus je ten sedící pod stojícím Lutherem (z našeho pohledu vpravo), s křížem, s trochu smutným obličejem. Pravděpodobně mě určil náš učitel církevních dějin Amedeo Molnár, když trval na tom, že není předreformace a reformace, že všechno jsou to reformátoři, kterým šlo v té které lokalitě a národní komunitě o to, aby církev měla lesk a krásu. Proto jsem byl vždycky trochu citlivý na to, jak se o Husovi někde v cizině mluvilo.

constanz_7A nyní musím říct, že se to mění. Papež jen nazval velkým reformátorem církve, vyslankyně pro Lutherovo výročí, biskupka Margot Kässmann z Německé evangelické církve už o něm také mluví jako o reformátorovi a moje poslední zkušenost je takovým dovršením.

Stalo se to v neděli 28.června v Kostnici, kdy pan spolkový president Joachim Gauck přiletěl do Kostnice, aby se účastnil bohoslužeb k uctění památky Mistra Jana Husa. Spolu s ním se bohoslužeb účastnil zajímavý doprovod. A také to bylo dobré, že sál zaplnili ti, kdo o to měli zájem a chtěli právě za tímto účelem přijít. Bylo to celé trochu nazdobené, ale pěkné, výmluvné a zajímavé.

constanz_8Trvalo to dost let, než se to takto posunulo. Setkání s panem presidentem Gauckem bylo přívětivé, zajímavé tím, jakou měrou je celou reformační souvislostí zaujat a jak je o ní informován. Proto jsem mu, jako ve Vatikánu, s radostí předal dárek od církve na památku – železnobrodské sklo s rytinou Husovou a prostými letopočty charakterizujícími letošní výročí. Husovo výročí však je živé i jinde ve světě. Na Husovské slavnosti se chystají zástupci z partnerské církev z Jižní Koreje, přijedou hosté z USA a mnozí další, kteří vědí, jak důležitý pro život a svědectví církve byl (a je) každý, kdo na kterémkoli místě připomíná původní poslání lidu Kristova pro svět. A pokud to chci vidět v tom rozložení, že důležitější nad osobní význam a pohusovsku – důležitější nad vlastní život, je Kristovská pravda a spása pro druhé lidi, pak k tomu constanz_9skutečně patří veliká vděčnost. Za ty, kdo viděli počátky i rozbujelost selhání a nelenili pozvednout hlas a vše dělali proto, aby se směr změnil a obrátil. Za ty, kdo takovému reformnímu snažení porozuměli a poznali v něm výstižnou obranu před lidským selháváním a ohrožováním Božího díla ve světě. Ti všichni stojí v jedné řadě a spolu s nimi dodnes každý, kdo podobným hlasem hovoří a usiluje svou čistotou i věrohodností stavět hráz.

Za pár dní se budeme moci setkat v Praze (jako i na jiných místech) z jediného důvodu. Pokud mohu o něco poprosit, pak prosím, neberte taková setkání bolestínsky. Husovo dílo stále žije a díky tomuto výročí si uvědomuji, kolik nových myšlenek jsem potkal a našel. A zdá se, že podobně dnes oceňují originalitu jeho přístupů a rozhodování lidé víc a více. Nebýt výročí Husova umlčení, neuvědomil bych si tak silně.

Aktuální douška nakonec:

Hus asi byl podobný pacifista jako Chelčický. Chtěl rozmnožovat známost Pravdy disputacemi, chtěl jít na kloub věcem a byl připraven se nechat jak poučit, tak i opravit. To, s čím se potkávám dnes v souvislosti s debatou o pomoci druhým, zvláště těm, kdo se mají nesrovnatelně hůře než my, ukazuje, jak málo se umíme poučit od velikánů své tradice. To ovšem nečiní zbytečnou jejich oběť a úsilí. To pouze obžalovává nás a naše děti, pokud jejich silou argumentace je šibenice, řetězy, řev a zhulenost. A budeme-li mlčky přihlížet, můžeme se jednou divit, jakého barbarství jsou schopni lidé našeho století. I to je důvod k tomu, sejít se kolem Husa a dát najevo, že naše víra nás povede jinudy.

Fotografie: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lutherdenkmal_Worms_17.jpg,Konzilstadt Konstanz, Foto: Hanser – s laskavým svolením města Konstanz

 

Napsat komentář