Husovi bylo srdečně jedno, zač byl brán, jestli za kacíře, nebo svatého, předreformátora nebo reformátora, revolucionáře nebo socialistu, nacionalistu nebo jazykovědce. Kategorizaci dělal každý, kdo se s ním nějak potřeboval vyrovnávat. A když se tak začalo dít, tak on už si užíval nebeského společenství, které – jak si myslím – mu poskytlo něco úplně jiného než starost o to, zač jej lidé mají.

Přesto však některé škatulkování se moc nepovedlo. Teď nemyslím to účelové, manipulovatelné, jak s ním zacházeli naši předcházející vladaři. Spíše myslím na utřídění na oblaku svědků, jak jej tvořil okolní svět. V něm se na dlouhá léta udomácnil názor, že Hus je jenom jakýsi předjezdec, že pořádná reformační Tour začíná až Kalvínem a Lutherem. Spousta všelijakých oslavných vizualizací a artefaktů to právě tak zpodobňují, například i známé sousoší reformátorů ve Wormsu, kterému Luther vévodí a ostatní mu tvoří jakési podnoží. Hus je ten sedící pod stojícím Lutherem (z našeho pohledu vpravo), s křížem, s trochu smutným obličejem. Pravděpodobně mě určil náš učitel církevních dějin Amedeo Molnár, když trval na tom, že není předreformace a reformace, že všechno jsou to reformátoři, kterým šlo v té které lokalitě a národní komunitě o to, aby církev měla lesk a krásu. Proto jsem byl vždycky trochu citlivý na to, jak se o Husovi někde v cizině mluvilo. Celý příspěvek →

Kdybych měl začít s tím, co pro mě bylo určující v souvislosti s Husem, pak to, že ho můj otec měl rád. S Husem jsem tak vlastně vyrůstal. Měl jsem štěstí, že vlastně dost brzy se Hus stal součástí našeho dětství. Navíc byl před farou v Opatově Husův kámen, který hmatatelně podpíral úctu generace mých rodičů k našemu reformátorovi.

Ale kvůli vzpomínkám to nepíši, i když je správné je vytahovat na světlo, zvlášť když tento rok mají moji rodiče kulatá výročí. Když ani jeden z nich už nežije, tak si je zpřítomňuji i touto cestou. Celý příspěvek →