Hus, husitská vlajka, Pravda a pravdy

Hussiten5Trochu jako vtip jsem četl, že na Hradě bude až do 6. července vyvěšena husitská vlajka v souvislosti s výročím upálení mistra Jana Husa. Nejsem sice historik, ale nikdy jsem se nesetkal s tím, že by Jan Hus vytvářel vlajku, která by ho měla připomínat, nebo pod kterou by chtěl kráčet. To, co se nyní uskuteční na Hradě, bude pravděpodobně nepříliš podařený pokus o odkaz na něco, co snad souvisí s Husem.

Ano, to, co následovalo několik let po jeho umlčení, známe jako husitskou revoluci. Tehdy se obránci Husova odkazu bránili ozbrojeným nájezdům hodlajícím vymýtit náboženské přesvědčení (z jiné strany: kacířství) mečem. Proti tomu se obránci sdružili k obraně pod symbolem kalicha. S Husem to však nemělo mnoho společného.

Při té zprávě o vyvěšování vlajky, stejně jako při přibývajících vyjádřeních o Husově oběti a smyslu jeho odkazu pro nás, si začínám uvědomovat jednu věc: Mistr Jan Hus nemusí být tím, kdo bude dlouhodobě rozdělovat církve mezi sebou, i když u cíle stále ještě nejsme. Na slibnou cestu v tomto rozhovoru jsme již nastoupili. Horší to bude s Husem a jeho odkazem ve společnosti. Tam nemůže dojít k ničemu jinému než k setrvání u dlouhodobého nepochopení Husova zápasu a tedy k trvajícímu dělení uvnitř společnosti.

Husův rok je v plném proudu a není divu, že jsem slyšel plamenné a líbivé řeči třeba o tom, jak s Husem musíme zastávat pravdu, jak je pravda důležitá a jak si považujeme toho, že Hus pro tu pravdu trpěl a položil svůj život. To všechno částečně odpovídá skutečnosti, ale málokdo z takových řečníků se vůbec pokusí, aby užaslým posluchačům definoval pravdu mistra Jana Husa. Je totiž zásadní rozdíl v tom, jak chápe pravdu na své zástavě prezident, nebo ji rozumí premiér, nebo ten, komu husovská cesta třeba i imponuje. Pravda, kvůli které šel svou cestou Hus, je však něco zcela jiného. Pro většinu pohlavárů a většinu společnosti je to v zásadě pravda nepřijatelná. A kdyby, byť jen náznakem, se pokusil někdo národu přiblížit Husovu Pravdu, zájem o Husa musí ochladnout. U Husa jde totiž o Pravdu, která není vlastněná člověkem, ani jím určovaná. A to je ta potíž.

V čem je tedy rozdíl? V tom, že v běžném pojetí je pravda většinou to, co odpovídá poznatelné skutečnosti. Tím, jak se lišíme kritérii poznání, lišíme se i v tom, co je pravda. Pravdou třeba může být, že v krabici je láhev vína, zatímco jiní tvrdí, že ve stejné krabici jsou miliony. Protože jsem u toho nebyl, mám před sebou dvě výpovědi, které chtějí být obě pravdou. A co teprve další pravdy, tzv. pravdy národů a mocností: Která z nich je ta pravdivější? Která je hodna toho položit za ni život? Ta, která velí nenávidět homosexuály, nebo ta, která je vstřícná k menšinám. A tak dále. Čím ohebnější člověk při práci s popisem skutečnosti, tím je pestřejší nabídka pravd. Někdy to je všechno tak různorodé, až je neuvěřitelné, že může existovat tolik pravd.

Husovo pojetí vycházelo ze zcela jiných základů. Pravda, která ho zaujala a uchvátila, mu nedovolila ji popřít. Ani za cenu chatrných slibů zachování života. Věděl, že kdyby chtěl dále žít s těžkým vědomím zrady vůči této Pravdě, žil by nešťastně. Pravdu, kterou on poznal a držel, poznal na rovině důvěry a lásky, která se děla vůči němu ze strany nesamozřejmého původce života. To vše mu zjevil Boží Syn, který podobně tak nechápal život jako možnost za každou cenu. Jen v této souvislosti pak mohl Hus říci o takové Pravdě, že vítězí, i když na čas poražena bývá. Protože jeho Pravda/Kristus je tím, co se umlčet nedá, ani ohněm, ani mečem, ani inkvizicí, ani zesměšňováním. Jsou časy, kdy taková Pravda není příliš u slova a ve vážnosti, ale to nic nemění na faktu, že opět přijde její čas. Protože je ve svém rozsahu a dosahu větší než člověk, aniž by ji člověk musel vymezovat nebo aniž by byla určena k manipulaci člověkem. Je to jednoduše Pravda Boží, kritéria u ní neurčuje člověk, ať je jakkoliv vysoký, hlasitý či viditelný. Její kritéria jsou daná, jsou určená absolutní láskou, která chce, aby lidé žili lépe. Je to Pravda, která v sobě obsahuje klíč k opravdovému a smysluplnému životu. Takových pravd nemůže být mnoho, je-li jich vůbec víc.

Je fakt, že celá souvislost někdy vypadá tak, jako by se dnes lidé chtěli pro všelijaké své pravdy vymlátit a vyvraždit. To je rub pravd, které se dnes spojují s Husem. Zatímco však takové naše pravdy nás vzájemně rozdělují, kristovská a husovská Pravda spojuje, sjednocuje, vede k rozumnosti, pokoře a smíření. Z toho usuzuji, že Hus by na Hrad vlajku vyvěšovat nešel, a spíš by zůstal někde s údivem stranou, možná nadčasově v souznění s Chelčickým, co že se divně mocenského v souvislosti s ním děje. Do smíchu by mu nebylo.

foto: http://gidian-gelaende.de/mybb/archive/index.php?thread-1280.html

Napsat komentář