Korejská cesta 2013 – I. díl

SONY DSCZamířil jsem do Jižní Koreje po třetí. Hlavním důvodem je Valné shromáždění Světové radě církví, které se bude konat od 30. 10. do 9. 11. v Busanu. Rozhodnutí pro poznámky tohoto druhu je to, že si utřídím první dojmy hned, a to i s tím rizikem, že to nemusí v dlouhodobém odstupu úplně sedět. Ale pro uchování dojmů je to užitečné. A nakonec i pro zájemce jako informace o bezprostředním dění tady.

Přijel jsem s několikadenním předstihem. Nikoliv proto, abych se mohl lépe aklimatizovat. Ale proto, že díky dlouhodobému partnerství s korejskou Presbyterní církví (PCK = Presbyterian Church of Korea) se každý výjezd do Koreje spojuje s návštěvou některého sboru. Tentokrát tu jsme z ČCE tři, dalšími na cestě do Busanu je Alexandra Hauserová, farářka z Brna II a Milan Balahura, předseda celocírkevního odboru mládeže.

Jsme hosty sboru Gwacheon Presbyterian Church v Soulu, kde spolucestující strávili ještě několik dní navíc, přijeli o čtyři dny dříve než já a tak stihli navštívit řadu sborových aktivit. Gwacheonský sbor patří k největším v PCK, má asi 15 tisíc členů, kolem 40 farářů a jejich spolupracovníků, vlastní řadu budov a v současnosti buduje nový kostel na místě starého. Sbor existuje od počátku 50tých let minulého století. Tím, že nemá hlavní shromažďovací sál, koná se pět nedělních shromáždění každou sudou hodinu, počínaje od šesti od rána v tělocvičně areálu jedné blízké školy. Znamená to, že členové sboru před každou nedělí kompletně vybaví tělocvičnu vším potřebným, tj. natáhnout na podlahu igelitové pásy, narovnají židle (odhadoval jsem to asi na 500-600 míst), nainstalují potřebný další mobiliář, aby to vše večer zase odklidili a nebránili škole v jejím provozu. Další neděli to absolvují opět. Nový kostel má stát do roka, při plánování výstavby se sbor trochu dohadoval s obyvateli přilehlého panelového sídliště o podobě nové budovy (snad se tam vyvěšovaly i protestní transparenty proti výstavbě). Starý kostel měl věž a ta prý bránila sídlišťanům ve výhledu na zeleň a přírodu blízkého návrší. Sbor se rozhodl vyjít vstříc a buduje kostel v podobě „Noemovy archy“, tj. bez věže. Když jsem se díval za ohradu staveniště a viděl jen pár bagrů a spíše pozůstatky staré stavby než obrysy nové, tak jsem tiše zapochyboval o termínech, možná však, že stavby tady postupují daleko rychleji než u nás a tak hostitelům přeji, aby se brzy mohli stěhovat do nového a to bez jakých koli dohadů se stavaři, jak to známe u nás.

Struktura sboru funguje tak, že v čele je tzv. senior pastor, se kterým jsme dvakrát povečeřeli a ten je odpovědný za koordinaci péče o sbor a jeho mnohé aktivity. Komunitu duchovenstva lépe stihla poznat Saša a Milan, udělal jsem si z jejich hodnocení názor, že je to jako u nás, komunita je rozmanitá, každý jinak přistupuje ke svému úřadu a poslání a podle toho každý jinak vnímá svou důležitost. Podobná struktura je i mezi presbytery, také senior elder je člověk s autoritou, kterou požívá díky svému postavení a je také patrné, že si je toho vědom. Význam takové hierarchie zaznamenáte téměř ihned, nikdo to neproblematizuje, spíše využívají vhod, které to má. Struktura církve je zřetelně presbyterně synodní, kompetence seniorátů jsou výrazné, tj. i v udělování ordinace. Ústředí je zřetelně spíše administrativně-správním orgánem, hlavní postavou církve je generální sekretář volený synodem na čtyři roky. Moderátor se volí na rok a plní roli spíše reprezentativní.

Většinu neděle jsme strávili ve sboru, při hlavních bohoslužbách v deset hodin jsme byli představeni, já přítomné pozdravil, po bohoslužbách jsme se krátce setkali s hostujícím kazatelem, kterým byl předseda korejského přípravného výboru VS ERC v Busanu Rev.Park Seon-Won. Odpoledne jsem kázal při bohoslužbách „mladých dospělých“, možná v našem pojetí šlo o takové třicátníky, generaci odrostlých mládežníků. Komu budu zvěstovat, jsem předem nevěděl, pozornost byla slušná, jakým způsobem se posluchači ztotožnili se zvěstí, to nevím, protože po skončení nebylo žádné kávování, ale celkem rychlý přesun do hotelu a příprava na další program.

Mírným způsobem už k nám dolehly místní starosti, kterým vcelku rozumíme. Jednak sdělení o intepretaci poslání a významu SRC. Tato církev zažila rozdělení, při kterém hrál roli mj.i pohled na členství v SRC. Oddělila se ta část, která SRC vnímá jako organizaci inklinující k levicovému (až komunistickému) světonázoru, což s ohledem na korejskou situaci může být pochopitelně vnímáno jako obtíž. Nakonec i u nás stále doznívají pokusy o hodnocení role SRC a dalších ekumenických institucí v době předchozího režimu. Jde o to, jaký význam tyto organizace měly skutečně pro církve a jaký pro samotné režimy. V pondělí jsem se měl účastnit setkání jakého seniorátního kruhu farářů, tento bod programu byl pro mě zrušen, protože tam řeší jakousi neutěšenou situaci v jednom sboru, kdy hledají způsob, co s neladem mezi farářem a sborem. Také něco, co známe, jenom jsem z řeči nevyrozuměl, zda to je pro ně spíše ojedinělý jev, či zda to je také již obvyklé a nechtějí to pouze řešit před hostem.

Zítra už přejíždíme do Busanu, pojede s námi několik lidí z Gwacheonského sboru a mají být jakýmsi doprovodným týmem. Jejich péče je skutečně dojemná a člověk si pořádně neuvědomuje, jak mnoho pro hosta z Evropy znamenají. Jenom nalézt cestu do hotelu mezi názvy ulic a čtvrtí v korejštině (i když jsou všude uvedeny i v přepisu latinkou), to potřebuje dobrý tréninky a sžití se s prostředím. To máme ulehčené. A jsme jim za to vděčni.

Všechny vás zdravím a ozvu se z Busanu.

Napsat komentář