Korejská cesta 2013 – III. díl

SONY DSCV těchto dnech už je VS spíše v závěrečném finišování. Sluší se, abych popsal běžný den, alespoň pro představu, čeho se tady účastním.

Jednací den začíná o půl deváté a také zhruba o půl deváté večer končí. Bydlíme v okolních hotelích, odkud nás svezou autobusy a večer nás zase vrátí. Celý den trávíme v komplexu výstavních hal zvaném Bexco. Den má jasný program. Je rozdělen do tematicky opakujících se sekcí, většinou trvajících jednu a půl hodiny.

Začíná a končí se půlhodinovým ztišením. Podle autorů a jejich denominační a regionální příslušnosti má různý průběh, zaznamenávám značný důraz na vizualizaci celého zvěstování a duchovního soustředění. Každý delegát se dlouho před příjezdem měl zapsat do nějaké skupiny, která se každé ráno schází nad biblickým oddílem. Je na to hodina, předem jsem nevěděl, do jaké skupiny budu zařazen, složení je pestré, pestrý je tím také přístup k Bibli. Jsou dny, kdy jsem v debatující skupince sám Evropan, což pochopitelně nevadí. Všechny skupiny probírají stejný oddíl. Každý biblický oddíl nějak souvisí s tématem společného dopoledního setkání, jednou to je misie, jindy Asie, podle toho jaká témata vybral přípravný výbor. Témata se stávají čím blíže konci vznešenější: jednota, spravedlnost a mír. V oněch biblických skupinách se debatuje a poslouchá, jak kdo reaguje na předem dané otázky a následně při sumarizaci přijde informace o rozhovorech ostatních. Je to zajímavé svým soustředěním, přínosem tolik ne. Významnější dopad to nemá, spíše jde o to, aby se účastníci soustředili ve stejné chvíli na jeden biblický oddíl a dále postoupili k tematickému dopoledni. Důležité také je, že tyto skupiny zůstanou stejné i pro příští dny, takže se očekávalo, že způsob přemýšlení bude přesahovat hranice jednotlivých lidských a církevních zkušeností. Ovšem disciplína je slabší a tak se stejně schází jen malý počet těch, kdo byli na začátku. Podobné to je s odpoledními tzv. ekumenickými konverzacemi, ty jsou tematické. Já jsem ve skupině, která hovoří o evangelizaci a nových cestách evangelia k člověku. Tyto rozhovory jsou v pozdním odpoledni. Trochu musím říct, že se jistá bezradnost, podobná jako je u nás v ČCE, objevuje i tady, rozhovory nejsou nijak zvlášť nápadité, spíše se vrací stále jedno a totéž. Zdůrazňuje se, nejen v těchto rozhovorech, většinou to, co už známe i odjinud, jde o základní tvrzení o díle Ducha svatého, co činí církev církví, co má církve dělat apod. V rozhovorech se projevuje třeba to, že asijské, africké a latinskoamerické země prožívají růst zájmu o bohoslužebný život církví, dnes se mluví především o Číně, kde jsou nabité kostely. Zatímco sever zeměkoule má starosti opačné, kostely se vylidňují, církve hledají cesty, jak si s tím poradit, ovšem podněty ze zdejších setkání v nových metodách nebudou hrát příliš roli. S tady probíranými podněty už v těch svých končinách také probíráme.

V prvních dnech po polední přestávce probíhalo jednání v plénu, které se týkalo samotného fungování SRC. Úkolů má řadu. Například volbu prezidentů, ústředního výboru, schvalování nějakých úprav ústavy, projednání finanční zprávy apod. Je pozoruhodné sledovat jednací proceduru celého kolosu, který je početně více jak 10x tak velký, jak náš synod. I když je pravda, že v některých otázkách se preferuje konsensuální rozhodování, není v lidských silách zajistit, aby všech 900 delegátů odhlasovalo shodnou věc a stanovisko. Natož aby v takovém počtu odvolilo. Vše se tedy odvíjí od takové správně křesťanské metody. Máme k dispozici oranžové a modré papíry. Jimi hlasujeme a také dáváme najevo souhlas či nesouhlas s mluvčím nebo příslušným dokumentem. Pokud se v nějakém hlasování objeví modrý papír, pak má takový člověk právo sdělit svůj názor, což je ovšem spíše jen symbolické, protože nemá nárok ovlivnit a změnit názor oranžové většiny. Že by pro nějakou věc skutečně hlasovali všichni, to se vlastně ani neočekává, mám dojem, že ani neexistuje přehled, kolik je přítomných s hlasovacím právem. Jednoduše to nejde uhlídat. Ovšem každý má právo hlasovat, nevyjádří-li hlas pro, nevadí, rozhoduje pohled od pléna, zda se vlní oranžově v dostatečném množství a bez modrého narušitele. Pak je odhlasováno. A když se tak stane, tak se hlásí, že šlo o konsensus, protože ti, kdo hlasovali, byli pro, bez ohledu na ty, kdo se nevyjádřili. Touto cestou bylo zvoleno osm prezidentů. Polovina jsou ženy (zastupují Afriku, Asii, Latinskou Ameriku s Karibikem, Pacifik). Jak zřejmé, volí se po jednom zástupci z jednotlivých částí světa. Evropu zastupuje arcibiskup Church of Sweden Anders Wejryd. Je to uppsalský arcibiskup, zkušený harcovník v práci v SRC. Dobré bylo to, že jsme zvolili, aniž bychom je viděli. Jejich kandidatura se projednala předem a někteří tady ani nejsou, aby se představili.

To volba ústředního výboru, je jiná káva. Tam se všechno dohaduje a sáhodlouze. Ještě se nepodařilo volbu dokončit. Protože se hlídá balanc mezi laiky a ordinovanými, jednotlivými denominacemi, mladými a starými, ženami a muži a nejhorší je, že na to není software. Musí to dělat nominační komise a ta to pak jednoduše schytá, protože pochopitelně nevyhoví všem. Tento výbor má 150 lidí, nedovedu si představit, jak pracuje, popravdě moc mě to nezajímá. Za ČR tam deleguje  CČSH svou kandidátku Martinu Viktorii Kopeckou.

V průběhu dosud proběhlých pěti takových plenárních zasedání to několikrát zajiskřilo. A pokaždé se objevilo, že ač jsou takové jiskřivé rozpravy žádoucí, mnoho jich není. Jádro práce se odvíjí v komisích, odkud vycházejí příslušné dokumenty a podklady k hlasování, to se týká jak voleb, tak i všelijakých stanovisek a prohlášení. V rozpravách, čím dál více krácených pro nedostatek času, se tedy mnoho postojů neobjeví a chce to být opravdu assemblově protřelým, aby se člověk prosadil se svým názorem a aby vůbec nějak ovlivnil jednání.

Ono jiskření souviselo například s poselstvím moskevského patriarchy Hillariona, který adresoval VS nejen pozdrav, ale i pohled na to, kudy se má ubírat dílo SRC. Dvě velká nebezpečí vidí v agresívní sekularizaci a hrozbě islámu. Sekularizace silně otřásá základními principy života civilizace, které jí dala křesťanská tradice, jde o manželství, výchovu a rodinu. Pochopitelně, že se v sekci manželství a rodina objevila i homosexuální tématika. Vůči sekularizaci i rostoucímu vlivu islámu je třeba postupovat a jednat, nicméně metody postupu jsou trochu nejasné. Jeho pozdrav byl důrazný, ovšem jak to, co je žádoucí prosadit, je věc jiná.

Na náboženskou válku nebo obhajobu principů silou a mečem si asi málokdo vsadí, jakkoliv mnohá stanoviska znějí velice výbojně. A mnohé skupiny také agresívně jednají. Otázka, zda se tak tyto principy rychleji prosadí v životě lidí, je tíživá, protože na ni nedovede odpovědět vlastně nikdo. Podobně je to s islámem. Křesťanstvo jej nevymýtí, z druhé strany se pochopitelně utlačit islámem také nechce nechat. Pak musí existovat jiné řešení a to nebude nikde jinde, než v hledání formy soužití. A ne proto, že nám nic jiného nezbývá, nýbrž proto, že do posledního soudu a Božího rozhodnutí musíme umět žít s vědomím jistého nadhledu, jak vůči svým názorům a kategorickým hodnocením, tak i vůči druhým. Pak je možné nalézt způsob, jak nepohoršovat svou vzájemnou svárlivostí, ale jak ukázat kladný a kultivující vliv náboženství jako takového.

Součástí celého VS je i akce, která se nazývá Mandang. Je to korejské slovo a znamená dvůr, tradiční místo korejského domu, kde se vše podstatné odehrává. Je to něco jako trh možností, různé církevní instituce a aktivity. V  této hale se dá prohlížet to, jak se různé církevní aktivity dělají jinde. Jde především o různé církevní aktivity korejských církví, ale něco málo je tady i odjinud, a pochopitelně také informace o různých aktivitách SRC.

Poslední asi, co chci do tohoto příspěvku vsunout, je motto tohoto VS. Je to modlitební prosba „Bože života, veď nás ke spravedlnosti a míru“. Z toho zřejmě vyplývá četnost výskytů těchto jednotlivých termínů, pochopitelně, že spravedlnost a mír jsou přítomny téměř ve všech příspěvcích. Trochu to jednoho tahá za uši, ale to je spíše relikt mírotvorných snah jak někdejšího socialistického tábora, tak i některých církevních kruhů. Na druhou stranu se snažím rozumět tomu, že do těchto dvou hodnot se sbíhají touhy a pohledy do budoucna mnoha lidí a národů. V posledu nezáleží tolik na tom, co s těmito principy svobody člověka udělá toto VS, záleží především na tom, zda nebude předem určováno, pro které oblasti, regiony a země jsou vhodné a pro které nikoliv. V tom se totiž projeví to, jaké jsou naše záměry a co vlastně jsme schopni přinést svému okolí.

V úvahách o přínosu tohoto VS budu pokračovat příště. Zatím vás všechny zdravím a přikládám opět několik obrázků.

Napsat komentář