Raději 40 nezaměstnaných než 40 mrtvých (z Falcka – I.)

SONY DSCTak tohle jsem slyšel z úst pověřence falcké Diakonie pro uprchlíky, pana Schotta. Jako titulek to zní divně, ale má to svůj kontext, který je zajímavě a inspirativně křesťanský.

S panem Reinhardem Schottem jsem se setkal v rámci svého půlročního hostování v partnerské církvi, kterou je Evangelická církev ve Falci. Ústředí má ve Špýru (Speyer). Tady také mám své zázemí a odtud se organizují moje výjezdy do sborů a dalších církevních zařízení, při kterých přibližuji naši reformaci, minulost, kulturu, současnost, ekuménu a vůbec společenskou situaci.

Německo je v uprchlické problematice jinde než naše republika, proto jsem stál o to, aby došlo k setkání s oním pověřencem velice krátce po mém příjezdu do Špýru. Protože mě to hodně zajímá, proč lze v sousedních zemích přistupovat k téže problematice různě. Seznámil mě s daty, souvislostmi, dostali jsme se i na jeho očekávání pro budoucnost. Dneska uvedu jen to, co bylo podstatné pro jeho tezi o nezaměstnaných a mrtvých. Celý příspěvek

„Wir gehören zur reformatorischen Familie“

lk_ruml_joel_01Synodalsenior i.R. Joel Ruml von der Evangelischen Kirche der Böhmischen Brüder in Tschechien ist internationaler Gast der pfälzischen Landeskirche

Speyer (lk). An den Beginn der „Samtenen Revolution“ in der damaligen Tschechoslowakei erinnert sich Joel Ruml ganz genau. Damals, 1989, war der heute 62-Jährige Pfarrer in einer Gemeinde der Evangelischen Kirche der Böhmischen Brüder (EKBB) in Velke Mezirici und erlebte hautnah den Umbruch von einem kommunistischen Regime, das auch über die Kirchen die totale Kontrolle ausübte, zu einem demokratischen Staatsgefüge. „Wir spürten endlich Freiheit“, schildert Ruml, der zurzeit als „internationaler Gast“ der pfälzischen Landeskirche Kirchengemeinden und Diensten für Vorträge, Gespräche und Gottesdienste zur Verfügung steht.

Vieles auf den Weg gebracht

2003 wählte die Synode der 1918 durch die Vereinigung der reformierten und lutherischen Gemeinden in Böhmen und Mähren gegründeten und heute rund 100.000 Mitglieder zählenden EKBB Joel Ruml zum Synodalsenior (entsprechend dem Amt eines Kirchenpräsidenten). Zwei Amtsperioden, zwölf Jahre, war Ruml als oberster Repräsentant der Böhmischen Brüder viel im Land unterwegs. Er hat die Gemeinden seiner Kirche bereist, Gottesdienste und Bibelstunden gehalten und vieles auf den Weg gebracht, was der EKBB inzwischen zu ökonomischer und ideologischer Selbstständigkeit verholfen hat. Ein drittes Mal habe er nicht zur Wahl antreten wollen, sagt Ruml. Nun habe er Zeit, als Pfarrer und unabhängig von Amt und Würden weiterhin für seine Kirche zu werben. Celý příspěvek

Pozdrav při předání úřadu

21112015_změnaV kostele U Salvátora jsem v sobotu 21. listopadu 2015 ukončil svou dvanáctiletou pouť s řetězem synodního seniora. V rámci bohoslužeb jsem měl možnost oslovit shromážděné:

 „Vážení hosté, přátelé, sestry a bratří,

nemohu nebýt osobní. Věřím, že to pochopíte.

Když jsem byl před slušnou řádkou let konfirmován, patřilo k běžné předkonfirmační přípravě učení nazpaměť. Učili jsme se odpovědím na věroučné otázky, na otázky po historických souvislostech, učením jsme vstřebávali vědomosti o slavných svědcích víry. Patřilo k tomu i memorování moudrých citací, pasáží z Bible nebo i některých písní.

Můj otec, farář této církve, který by se za tři dny (24.11.) dožil 100 let, měl rád Jana Karafiáta. Učili jsme se od autora Broučků jeden citát, který mi zněl tehdy zajímavě. Byl také trochu děsivý, nicméně v té době pro mě, třináctiletého, zněl utopicky. Mladý pubescent pochopitelně nahlížel na svět a život daleko smířlivěji, až s přízní. Za chvíli ten citát uslyšíte.

Dnes téměř na hodinu, po dvanácti letech, končím opět jednu etapu svého života. Bylo mi v ní dáno poznávat život společnosti, církve i ekumény z různých úhlů. Postupem času se mi onen citát vybavoval častěji a častěji. A co je zajímavé – ztrácel na své nereálnosti. Dnes, pár dní po 17. listopadu a letošním kalném způsobu připomínky vyjití z totality, mi to zní jako slovo, jehož varování a východisko nemusí být tak zcela němé. Doufám, že vám to nebude znít příliš tragicky a nepřípadně. Celý příspěvek