Pozdrav při předání úřadu

21112015_změnaV kostele U Salvátora jsem v sobotu 21. listopadu 2015 ukončil svou dvanáctiletou pouť s řetězem synodního seniora. V rámci bohoslužeb jsem měl možnost oslovit shromážděné:

 „Vážení hosté, přátelé, sestry a bratří,

nemohu nebýt osobní. Věřím, že to pochopíte.

Když jsem byl před slušnou řádkou let konfirmován, patřilo k běžné předkonfirmační přípravě učení nazpaměť. Učili jsme se odpovědím na věroučné otázky, na otázky po historických souvislostech, učením jsme vstřebávali vědomosti o slavných svědcích víry. Patřilo k tomu i memorování moudrých citací, pasáží z Bible nebo i některých písní.

Můj otec, farář této církve, který by se za tři dny (24.11.) dožil 100 let, měl rád Jana Karafiáta. Učili jsme se od autora Broučků jeden citát, který mi zněl tehdy zajímavě. Byl také trochu děsivý, nicméně v té době pro mě, třináctiletého, zněl utopicky. Mladý pubescent pochopitelně nahlížel na svět a život daleko smířlivěji, až s přízní. Za chvíli ten citát uslyšíte.

Dnes téměř na hodinu, po dvanácti letech, končím opět jednu etapu svého života. Bylo mi v ní dáno poznávat život společnosti, církve i ekumény z různých úhlů. Postupem času se mi onen citát vybavoval častěji a častěji. A co je zajímavé – ztrácel na své nereálnosti. Dnes, pár dní po 17. listopadu a letošním kalném způsobu připomínky vyjití z totality, mi to zní jako slovo, jehož varování a východisko nemusí být tak zcela němé. Doufám, že vám to nebude znít příliš tragicky a nepřípadně.

Karafiát kdysi (1878) v Rozboru Nového zákona napsal: Národ náš nepochybně zanikne, neobrátí-li se opět k Hospodinu a k jeho písmu. Nebo všecko naše národní usilování zůstane i na dále bez trvalých výsledkův, jelikož se mu nedostává mravní síly. A té lze dosíci jenom u Hospodina a to skrze Písmo.

Toto slovo dnes beru vážně i s jeho kategoričností a jednoznačností. Za posledních 26 let jsme u nás vyzkoušeli celou řadu studen, u mnohých jsme mysleli, že v nich je pravá voda pravé síly. Ale vždy to byly zdroje nevydatné a dlouhodobě nezajímavé. Stále ještě můžeme debatovat o tom, zda jsme už využili k obnově mravní síly všechny zdroje, čas se však nebezpečně zkracuje.

Církev nepotřebuje hloubit alternativní studny. My můžeme studnu poznání Boží moci a síly nanejvýš čistit a zpřístupňovat, máme ke zdroji skutečné mravní síly opravdu blízko. Ovšem není jednoduché zůstat na té dobré cestě. Zdá se, že se nyní otevírá nová příležitost, abychom cestičky k zjevenému Bohu v Kristu Ježíši čistili s chutí, pilně a odhodlaně. Přeji to našim následovníkům v úřadě. Přeji to církvi, přeji to křesťanům, těm aktivním, přemýšlivým a odpovědným v celé ekuméně. Je nám dávána příležitost ryze a přímo ukázat, kde existuje skutečná a „trvanlivá“ mravní síla. Aby tato společnost nepřišla o to, co před časem téměř zázrakem dostala.

K závěru i cestě kupředu však patří i jiná slova, která mají zaznít, aby pročistila naše působení. Pokud jste měli očekávání, která zůstala nesplněna, odpovědnost padá na mou hlavu. Ovšem chci říci, že jsme se poctivě snažili. Odpusťte vy, kdo jste z mého nebo našeho působení byli zklamáni.

Děkuji všem za trpělivost a shovívavost. Chci poděkovat všem, od koho jsme cítili podporu, především v událostech, které nebyly snadné. Pokud jste měli pocit, že jsme vaši podporu, vaši vstřícnost a vaši velkorysost přijali s malou vděčností, pak vás prosím o shovívavost. Prosím o to, abyste viděli naše kroky snahy a prominuli opomenutí a chyby. Všem vám, bez rozdílu, tedy i manželkám a manželům, členům rodin, pracovníkům a pracovnicích ÚCK, kolegům ve službě v seniorátech a ve sborech, církvi mé milované, ale i všem v domácí i zahraniční ekuméně, všem vám mimo oblast církve, v politice, odborných a zájmových grémiích, všem vám patří náš veliký dík.

Ať nás Pán Bůh všechny vede. Neděje se dnes nic jiného než to, že jdeme dál. Věřím, že na té společné pouti budeme sobě navzájem oporou i pomocí a přijde den, kdy budeme moci poznat, že jsme pro ochranu svobody a pravdy udělali hodně. Kéž je to Boží síla a působení Ducha svatého, kdo nám dá pevný krok, dobrý směr a potřebnou ochranu.

Děkuji za pozornost!“

Toto poděkování patří i všem, kdo U Salvátora nebyli, tedy i mnohým z vás, kdo se se mnou setkáváte třeba jen na těchto stránkách. Zkušenost posledních dvanácti let považuji za velice užitečnou. Nicméně pouze dílčí, protože církev jako částka Kristova lidu kráčí dál téměř nezávisle na funkčních obdobích jednotlivců.

foto: B. Skála

Napsat komentář