Starosti se slavnostmi a státními svátky

pravda_viteziSetkali jsme se s tím při přípravě Husovských slavností, kdy jsme debatovali o tom, koho pozvat, resp. koho požádat o záštitu. Nebylo problém vytipovat představitele spolupracujících nebo nevládních organizací, trochu problém byl u těch vládních. Ne, že by ti první byli ryzí a druzí nikoliv. Jenom se o jedněch ví víc než o druhých. Nakonec jsme se nějak dohodli, něco záštit i účastí domluvili a dostali, jenom u jedné jsme se nedokázali shodnout. Co s panem prezidentem? Požádat nebo nepožádat, pozvat nebo nepozvat?

Připomínka upálení Mistra Jana Husa byla obecně maličko pro mnohé kontroverznější než například blížící se výročí Karla IV. Vladař se jeví jednoznačnější než reformátor. Bodejť ne, přece jenom vladař a teolog jsou dvě různé kategorie lidí s naprosto odlišným přístupem k životu a jeho spletitostem. Dobře tak, že se to s Husem stále táhne. Proto se také stalo, že státníci a politici dali záštitu, ovšem k účasti zůstali vlažnější. Od některých to přímo zaznělo, že jaksi s tím Husem mají osobní problém. Což nakonec bylo někdy lepší než mnohá vřelá slova pro p/Pravdu, která byla spíše jen diplomatickou řečí než upřímným otevřením srdce. Čest všem výjimkám! Byly a vážil jsem si jich, jejich otevřenost a přímost zahřála.

Otázka, jak s panem prezidentem, však narážela na jeho prezentaci. Je zajímavé, že on není nijak nadháněn bulvaristy, s kým že třeba nějaký ten sport hraje, jestli se v jeho blízkosti nějak moc srdečně neculí nějaká dívčina, apod. Co on potřebuje sdělit ze soukromí, to sdělí, někdy i videozáznamem, jako např. jeho každoroční veslařská regata na rybníku v Novém Veselí. On vlastně nepohoršuje (i když jeho letní vyjížďky po rybníce jsou na hraně), šikovně volí, jak se ukázat a vlastně zdařile to volí tak, aby tím část společnosti získal.

Přesto „na Husa“ nakonec pozván nebyl. Byli jsme přesvědčeni, že ten, kdo pro Pravdu zemřel, žádá jiné zacházení s pravdou a ctí, než čeho jsme svědky z Hradu. Což nakonec v době po Husovských slavnostech doznalo jisté akcelerace, vůči Mistru Janovi vyloženě protichůdné. Šikovná manipulace, průhledné nadbíhání davům, laciná změna kurzu orientace státu, nezakrývaný sklon vyjít ze všeho dobře, většinou za cenu využití všech prostředků, to jsou jen některé věci, které se s Husem nedají skloubit.

Za pár dní bude státní svátek prvního řádu a bude se konat vrcholná hradní prezentace, kdy pan prezident vyznamená na základě svých kritérií a hodnot některé naše spoluobčany. Církevní představitelé jsou zváni, byl jsem pozván také. I přesto, že jsem už po dvakrát toho pozvání odmítl využít. Zatímco v minulých letech jsem se mohl trápit otázkou, zda to tak je správně, že se neúčastním, letos je to všechno daleko jasnější. Tažení za tím nebýt prezidentem deseti milionů se již tak zvrhlo, že už není možné, aby se to vůbec kdy ještě bralo vážně. A vytváření obrazu vlivného a moudrého státníka ze srdce Evropy vlastně nikdy nezačalo; skončilo třeba tím, když pozvání na Hrad k státnímu svátku republiky, nikoliv Hradu, je bráno jako odměna pro hodné a nepozvání jako trest pro nehodné – např. pro některé ambasadory, rektory, apod.

Jeden by řekl, že když to je naposled, že bych se mohl překonat! Nakonec jsem se však rozhodl prožít večer 28. října jinak. Myslím, že do té naoko monstrózní hradní události nepatřím. Tím pochopitelně nehodnotím ty, kdo tam svá místa zaujmou.

Napsat komentář