Vernisáž zahájení výstavy k 400. výročí Bible kralické

Národní knihovna, 11,9.2013, 16 hodin

Vážení přítomní, význační hosté, bratři a sestry! To, že jsme právě tady a zahajujeme tuto výstavu, naznačuje, že Bible kralická není jen náboženská kniha, ale též kulturní a literární památka našeho národa. Málokdo z nás toto tvrzení zpochybňuje, a to i v době obrovského zesvětštění, které hrozí neblahými důsledky. Děkuji autorům, pořadatelům a knihovně za přípravu této výstavy. Něco takového je třeba.

Nejsem literární historik, proto se pár minut soustředím na něco jiného, možná už jste z prvních vět vycítili, oč mi jde. Je to otázka o místě Bible u nás nyní a v budoucnosti, význam jazykový a kulturní zůstane mírně stranou. Našel jsem si předmluvu k Šestidílce (1579) a tam překladatelé naznačili důvod svého snažení a úsilí; dovolte mi tedy, ať tady zazní jejich slova: Poněvadž všecky práce věrných služebníků církve, … spravovati se má jistou vůlí Boží v Zákoně jeho oznámenou, potřebí k tomu míti text Písem svatých tak vyložený a spravený, aby se jemu dobře rozuměti mohlo. O čež od dávných časů snažná péče nejedněch byla, aby knihy Zákona Božího k obecnému užívání v jazyk náš český, což by nejvlastněji býti mohlo, přeloženy a vydány byly; v čemž jedni po druhých, jakž kdy Pán Bůh darů svých k tomu udělovati ráčil, až dosavad pracovali. Když pak i nás Pán Bůh k službě a péči pastýřské řádně skrze prostředky povolati a v církvi své postaviti ráčil; k tomu časté žádosti od vás mnohých jiných na nás od drahně let vzkládány byly, abychom i my, což by nám v tom možné bylo, učinili; soudivše to věc slušnou a nám povinnou, i jiným užitečnou, vedle možnosti své opravdově k tomu jsme se přičinili, a vybravše z společnosti své muže k tomu způsobné, práci takovou i vykládání Písem svatých jsme jim poručili. Kterouž oni, pro slávu Boží a napomožení bližním, na sebe přijavše, věrně podle možnosti své v tom pracovali. A Pán Bůh tomu požehnati ráčil.

Líbí se mi, jak silně tehdejší překladatelé a investoři viděli potřebnost takového díla. Oni neuváděli do života literární pomůcku, ani kulturní památku, konali tak, aby bližní měli k dispozici napomožení pro život. Historie Bible kralické pak je dojemná proto, že lidé ji přijali jako právě takovou pomoc, že ji nechtěli vydat, když za její přechovávání hrozily přísné tresty. V tom je kouzlo Bible, ne že „tam to je všechno je“ (VW), ale proto, že podává svědectví o takové struktuře světa, v níž není člověk odkázán sám na sebe a už vůbec ne na ty, kdo se mu chtějí vlichotit jako spasitelé. Ostatně v podobné situaci jsme i my dnes. Pevnost a výdrž lidí české minulosti je tak spojena právě s tímto počinem Kralických, osobností a učenců Jednoty bratrské.

Proto jim patří naše vděčnost, která může umožnit, že si (také s jejich pomocí) smíme dnes rovnat zásady naší orientace v životě. Už ani zdaleka nezáleží pouze na tom, máme-li zájem či nikoliv, daleko víc záleží na tom, zda chceme přijmout a poskytnout napomožení sobě i našim bližním, zvláště těm, kdo přicházejí po nás.

Jsem rád, že jsem byl pozván, těší mě odborné provázení historií vzniku tohoto kulturního a duchovního skvostu. Nejvíce se mi líbí doklady o tom, že bývali lidé v našem národě, kdo pro růst duchovní úrovně národa dokázali nést oběti a třeba i trpět. Kéž si při zhlédnutí této výstavy položí mladá generace správné otázky a kéž jim umíme moudře odpovídat a správně je směrovat.

Děkuji za pozornost.

Napsat komentář